Nový začátek

20. března 2011 v 21:09 | Pavla
Vzhledem k tomu, že se mi na tomhle blogu už několik měsíců dařilo mít zaplněnou galerii fotek, a tak jsem musela umazávat některé starší, abych mohla vložit nové, rozhodla jsem se, že se přestěhuju :-)..
A tak odteď moje nové stránky mají nové jméno :-)) a tam mě taky najdete

Těším se, že tam za mnou přijdete ...

Pavla
 

Dietka

9. března 2011 v 18:46 | Pavla
Honza se minulý týden zúčastnil zabíjačky jedno pašíka. Přivezl pak domů jitrnice, tlačenku, maso ...
A kde najednou byla jeho dietka??! :-)

Za chvilku to bude rok, co Honza přešel na dietu - zjistili mu vysoké jaterní výsledky, a tak mu doktor předložil přísný jídelníček - pouze rybí maso, žádné uzeniny, jenom krůtí šunku, sýry do 20 procent tuku atd.
A já musela začít denně vařit to, co sama vůbec nejím. Chodila jsem po obchodech a snažila se přečíst to droboulinké písmo na všech výrobcích, abych zjistila jejich složení, procenta tuku atd. Moje nákupy se neskutečně prodloužily - než jsem přelouskala jednu etiketu, trvalo to řádnou chvíli. Taky jsem postupem času zjistila různé fígly na rádoby dietních potravinách. Nahoře na sýru je obrovským písmem napsáno - pouze 17 procent tuku! - a na boku krabičky je malými bleškami napsáno, že sýr obsahuje 53 procent tuku v sušině... Vypadala jsem jako maniak a zarytý zastánce zdravé výživy - u každého jogurtu nebo sýru jsem málem vystála důlek, než jsem pochopila, jestli je opravdu dietní nebo ne. Časem jsem se naučila brát jenom potraviny, které jsme měli vyzkoušené.

Ke všemu mi ještě chybí fantazie - a ta je zrovna u vaření ryb hooodně potřeba. Takže jsem hledala různé recepty, plácala na ryby všechno možné, jenom aby nebylo každý den skoro stejné jídlo. Po třech měsících šel Honza na kotrolu, jaterní výsledky byly úplně v pořádku, a tak už mohl milou dietu klidně opustit. Jenže Honza si na ní už zvykl, hodně zhubnul, cítil se moc dobře, a tak chtěl v dietě pokračovat dál. Ach jo, radši bych vařila normálně - pro všechny jenom jedno jídlo, ale když mu to dělá dobře ....

No a teď v pátek měli od práce za Prahou zabijačku. Říkala jsem si, co tam asi chudáček bude jíst - maximálně bude tak uždibovat chleba ..... Jenže chudáček se nekonal - Honza se pustil nejdřív do ovárku, potom do jitrniček, do tlačenčičky ... A domů si ještě přinesl výslužku. V sobotu ráno jsem ho nachytala, jak si ukrajuje jitrnici k snídani ...
Čekala jsem, že zkolabuje. Na takovou "hrůzu" jeho tělo už vůbec není zvyklé. Je pravda, že za ten rok si sem tam dal k rybímu i kuřecí maso, ale ovar??? No, abycho to shrnula - přežil. Přežil a ani mu nic nebylo - a tak jsme od neděle zase na dietě ... Jitrnice a ovar vyběhal hodinu a půl dlouhým během a já zase hledám v počítači nové recepty na ryby ... Pokud znáte nějaký povedený, sem s ním!

Mějte se pěkně

Pavla

Nespravedlnost

4. března 2011 v 19:17 | Pavla
Minulou neděli jsme vyrazili s Kubíčkovými na Staromák a rozhodli jsme se, že vyjedeme-vylezeme na věž Staroměstské radnice. Po noci jsem se probudila se seklou krční páteří a hlavou jako střep - něco ve stylu - Nemůžeš otočit hlavu? Tak se otáčej celej ....

Přemýšlela jsem, jestli mám být za hrdinu a risknout výstup nahoru. Honza říkal, že je tam výtah, tak jsem se vydala s celým naším "zájezdem" do výšin. Výtah sice fungoval, jenže pouze do třetího patra a druhý výtah byl mimo provoz. Takže jsem odšlapala asi sedm pater, pak prošla uzoučkým točitým schodištěm až nahoru do věže. Vylezla jsem na ochoz, podívala se dolů, zatočila se mi hlava, udělalo se mi špatně, a tak jsem zase v rychlosti sestoupila k prvnímu výtahu. Tam jsem přebrala od Míši psa Amálku, protože ji s ní nahoru odmítli pustit a čekala na zbytek, až se dostatečně vynadívají na Prahu. Během chvilky si to přihasila Janinka. Hrozitánsky se jí chce na záchod. Seběhly jsme do přízemí, Jája popadla tři koruny a běžela si zachránit život na záchody. Vyjely jsme zpátky do třetího patra. Během chvilky přiběhl Honzík. Chtělo se mu strašně na záchod... Sjeli jsme dolů, strčila jsem Honzíkovi tři koruny a čekala, až se vrátí. Za chvilku byl zpátky. Tři koruny přinesl zpátky. Pánské záchodky zdarma ...

Óóó, jaká nespravedlnost! Chlap, který si může odskočit u každého stromečku, má veřejné záchodky zadara a my, kterým nic jiného nezbývá, než záchody použít, zacvakáme tři koruny? Vždyť chlapi taky spotřebují vodu, elektřinu, někdo ty záchody musí uklidit ...
Možná tomu nebudete věřit, ale tuhle v noci, když jsem nemohla spát, jsem si na googlu zadala do vyhledávače otázku: "Proč ženy platí za veřejné záchodky?" :-)))
Jako první mi vyjel odkaz na feministické stránky, kde se podobnou otázkou zabývala jakási šílená ženská. V jejím článku jsem se odpovědi nedočkala, ale v diskusi kdosi znalý odpověděl: "Ženy musí platit za toaletní papír, který muži nepotřebují". No vida! Zase jsem o něco chytřejší!

Když jsme si odbyli všechno, co jsme měli, sešli jsme dolů do přízemí a na památku se vyfotili na místě, na kterém jsme se s Honzou fotili skoro před devatenácti lety při naší svatbě.



Tak jsme si hezky užili neděli a já všem ženám ze srdce přeji, aby až budou v centru Prahy, měly vždy v kapse nějaké drobné. Bez nich vám budou všechny pražské památky ukradené .... .

Pavla
 


Jak si Amálka namlouvala Ferdu

28. února 2011 v 22:46 | Pavla

O víkendku jsme byli všichni zdraví, a tak k nám Kubíčkovi dorazili i se svým novým pejskem Amálkou. Vzhledem k tomu, že je to fenka, očekávali jsme, že by Ferda mohl být velkorysý a "propůjči" Amálce na víkend část svého domu. Až tak jednoduché to nebylo. Kubíčkovi dorazili v pátek kolem jedenácté večer, a tou dobou už má Ferda půlnoc. Přijelo plno lidí a do dveří ještě vběhlo COSI. Ferda nejdřív radostí zakňučel, ale pak se rozhodl, že milé Amálce jasně ukáže, kdo je pánem tohoto domu. Zavrčel jako starý dědek a Amálka se schoulila do co nejmenšího klubíčka, později se naučila před ním padnout na záda v pozici: Já nic, já muzikant.
Jenže Amálka je velká bojovnice (kříženec čivavy, pravděpodobně s jezevčíkem) a tak svoji statečnost projevovala celý víkend. Pátek večer Ferda probručel a provrčel, v sobotu se rozhodl, že projeví určitou náklonost tím, že nebude vrčet, ale bude Amálku zcela ignorovat. Když jsme pejsky vypustili na zahradu, Ferda seděl absolutně nehnutě na jednom místě, Amálka kolem lítala rychlostí motorové myši, chvíli zleva, chvíli zprava. To nezabíralo, a tak změnila taktiku. Rozeběhla se a skočila Ferdovi na záda. Ferda se s pokerovou tváří ani nepohnul. Dobrá, tak jinak. Amálka se rozeběhla a v běhu packama Ferdu plácala přes obličej. Ferda nic, trošičku si poposedl, ale nereagoval. Na Amálku pohlížel jako na neskutečně obtížný hmyz. Amálka takhle běhala asi čtvrt hodiny. Potom vyčerpáním odpadla a šla se do kuchyně vyspat.


Kubíčkovi odjedli v neděli večer a zapomněli tady provizorní amálčin pelíšek. Ferda ještě chvilku po odjezdu auta vysedával na zahradě, a pak se odebral do domu. U pelíšku se zarazil - snad tady toho mrňouse nezapomněli??! Když zjistil, že Amálka nikde není, odkráčel pomalým krokem lehnout si pod stůl tentokrát on. Přišlo mi, jako by si snad i radostí poskočil, nebo co ... :-)))

Prostě náš Ferda přijal Amálku s takovým postojem, jako by to byl jeho neskutečně otravný mladší sourozenec. Ale aspoň že tak!

Tak Amálko, zase se už na Tebe těšíme (my opravdu a Ferdu si pozvu na slovíčko :-)))

Ujde to :-)

25. února 2011 v 0:25 | Pavla
Konečně se Honzík trochu oklepal z nemoci. Včera to na něj padlo a brečel, že nikde o prázdninách nebyl, že byl pořád jenom zavřený doma a dopoledne se nudil. Už ho ani televize, ani Nintendo, ani počítač nebavily a chtěl si hrát se mnou.
Podařila se nám dostavět autodráha, která byla pro mě teda tvrdým oříškem. Návod na sestavení obsahoval asi třicet stran a obrázky byly pro mě absolutně nepřehledné. Když se dívám třeba na narýsovaný kvádr, po chvilce ztrácím přehled, které části jsou vepředu a které vzadu. To samé se mi stávalo při prohlížení návodu, chvilinku jsem měla jasno a během pár vteřin jsem zírala na nákres a netušila, která bije. Jsou ty červené dlouhé tyčky vepředu nebo vzadu? a co ty šedivé? Ještě že je Honzík kluk - vždycky mrknul a věděl a podivoval se nad tím, že si můžu myslet, že ta červená je vepředu .... A tak jsme dostavili parádní autodráhu, která má motorek a opravdu funguje a autíčka na ní jezdí jako na pouti!
Včera večer jsme celá (CELÁ!) rodina vyrazili do kina. Hráli od sedmi hodin trojrozměrnýho Méďu Béďu. Byli jsme v tuhle dobu v kině skoro sami, ale ten film je nádhernej. Konečně trojrozměrný film, který efektu trojrozměrnosti opravdu využívá. Po dlouhé době jsem opravdu uhybala hozeným předmětům, vyprsknuté vodě atd. Kdo si chce užít pohodu milého filmu a zasmát se, tomu vřele doporučuju!
Dneska Honzové dopoledne vyrazili do nově otevřeného Technického muzea. Honzík tam potkal čtyři kamarády ze třídy, tak se nakonec místo ve dvě, vrátili domů po čtvrté hodině. Moc se jim tam líbilo a vzhledem k tomu, že mají o víkendu na třetí pokus přijet Kubíčkovi, asi tam pánská část naší skupiny vyrazí znovu. My holky asi vyrazíme do Ikey.
Tak se mějte pěkně a dobrou noc

Príííma prázdniny :-))

21. února 2011 v 22:58 | Pavla
My si umíme prázdniny užít, jen co je pravda!

Honzíkovi pořád není dobře, horečky měl asi tři dny, pak opadly, ale je pořád unavený a ospalý. Ani moc nezlobí, a tak je vidět, že ještě není ve své kůži. Pod očima má černé kruhy jako hrom, nos odřený od rýmy .... Prostě hoch kypící zdravím.


A tak jsme se těšili, že si prázdniny užijeme....
 Kluci plánovali aspoň na dva dny hory, nějaký ten aquapark, já počítala s kinem, a tak asi budeme jenom doma. Nedávno otevřeli opravené Technické muzeum, tak aspoň tam se snad kluci dostanou! Viděli jsme fotky na internetu a Honzík z toho byl nadšený (já už méně :-)).

  

No a protože jsme doma, tak se ani nic nového neděje. Jenom se nám včera narodil nový synovec Tadeášek (naší Kačenky jmenovec   - měla se totiž taky jmenovat Tadeáš, když by byla kluk, samozřejmě ...). A tak nedělňátku Tadeáškovi přejeme hodně zdravíčka a všechno nej do jeho života!

tadeášek
Před chvílí jsem si s Jájou opakovala matiku a zarazilo mě, že jejich nová látka se jmenuje: Množiny. Ne, Jája opravdu nechodí do první třídy, ale do osmé ...
Já tomu nějak nerozumím. My jsme brali množiny opravdu v první třídě, oni to probírají v osmičce a na druhou stranu pak mají jindy tak těžkou látku, kterou by měli probírat jen středoškoláci, a to ještě na škole toho příslušného zaměření, a oni se s ní zaobírají v osmičce základky ... Holt se s tím musíme poprat ..

Dneska ráno jsem se musela smát - otevřela jsem Ferdovi dveře, aby mohl vyběhnout na zahradu. Venku sněžilo jak blázen, Ferda se zarazil, zastavil, dal hlavičku na stranu, zvedl ušiska a vypadalo to, jakoby opravdu nevěřícně zíral. Škoda, že nemluví, myslím, že bych měla dobrého parťáka na to nadávání na počasí ....

julinka
Tak jdu spát, zdraví vás moje kočičí blogerky Majdinka s Julinkou , které vždycky sedí poctivě u počítače, když píšu nový článek. Když jsme na to tři, hned se to snáz ťuká :-)))...

Mějte se krásně

Pavla

Další články


Kam dál