Mánička 2004

18. května 2007 v 12:30 | Pavla
Byl duben 2004 a my jsme si pořídili novýho papouška. Korela Pifík nám umřela, a tak jsme se hned vydali do Zverimexu. Do Máničky jsem se na první pohled zamilovala - přicupitala ke dvířkám, naklonila hlavičku a koukala. Vůbec se nebála, měla krásný oči, a tak prostě musela být naše. Mánička byla papoušek kouřový a od prvního dne s náma kámošila. Nechávala se hladit, sedala nám na rameno, ujídala nám jídlo. Nejradši vysedávala na lustru (a to se jí taky stalo osudným .., ale to až na to příjde řada...). Taky hrozně rádá sedávala na notebooku a pozorovala hýbající se šipku - měla pořádnou výdrž - kývala hlavičkou sem tam jako blázen. Po několika dnech se Mánička vykoupala ve sklenici vody nechané na stole - přišli jsme domů a tam sedí hubená zmoklá slepice, ale za chvíli už byla zase frajerka .:-). Byla s ní opravdu sranda a byl to náš miláček!
Uteklo pár měsíců, Mánička seděla na lustru (na což jsem úplně zapomněla) a já šla na balkon vyhlížet holky, jak se vrací ze školy. Jenže Mánička mi moc ráda lítala na rameno, no a tak mi chtěla vletět na rameno i na balkoně. Balkon máme sice zasklený, ale jedno okno bylo otevřený a i když jsem se ho snažila rychle zavřít, Mánička prolítla snad 10cm škvírou ven. Já ječela, volala, ona dvakrát obkroužila školní hřiště, které máme pod balkonem, přeletěla panelák a šupajdila si to směrem "chráněná krajinná oblast". Byl u nás velký smutek a já cítila velkou vinu a dodneška si to nemůžu odpustit. Protože byl konec října, tak buď umřela hlady nebo zimou nebo musela mít velký štěstí a někdo jí našel.
No a tak se k nám zase dostal nový papoušek - korela Emilka. Bylo to nádherný ptačí miminko a teď je z něj dospělá slečna (nebo asi spíš mužskej...).
 


Aktuální články

Reklama