Audrey Caroline

8. dubna 2008 v 8:45 | Pavla
Asi před čtrnácti dny, díky Monice, jsem objevila blog rodiny, která čekala narození čtvrté holčičky. Asi v pátém měsící Angie řekli, že její miminko je těžce postižené a že po porodu hned zemře. Navrhli jim potrat, ale oni, křesťani, to okamžitě odmítli. Byly to pro ně šílené tři měsíce, kdy se u nich střídalo doufání s beznadějí, láska s utrpením ...
Angie založila stránky svého nenarozeného miminka (www.audreycaroline.blogspot.com) a skoro denně se tam vypisovala ze svých pocitů, víry v Boha a strašného strachu (chápu, a asi každá ženská pochopí - vypovídat se - to je jedna z nejlepších terapií). Denně se k jejímu blogu připojovalo víc a víc lidí a prožívali to s Angie. I já jsem měla pocit, že je znám, a že mezi náma nemůže být dálka několik tisíc kilometrů. Myslím, že málokterá ženská by u takového čtení zůstala chladná. Prožívat to v "přímém přenosu" je hodně zvláštní.
Věděla jsem, že Angie měla naplánovaný císařský řez na 6.4. v 16:00 jejich času, takže u nás někdy v noci.
Dnes ráno, když mi všichni zmizeli do škol a školek, jsem si sedla k internetu a tajně doufala, že to všechno dobře dopadlo. První jsem zahlédla - "Audrey-Caroline is here" (A.C. je tady), a hned potom další článek "Audrey is in Heaven" (A. je v nebi). Přiznávám, že jsem to obulela, jako by mi opravdu umřel někdo, koho dobře znám...
Ale: pro jejich rodinu to byl zázrak. Doktoři tvrdili, že HNED po porodu zemře, ale holčička žila ještě dvě a půl hodiny. Byli s ní všichni, včetně jejích tří sestřiček, mohli si jí pochovat, pomazlit se s ní....., prostě si jí užít. A myslím, že i to miminko muselo cítit, jak je milovaný.
Možná se plno z vás ptá, proč nešla hned na začátku na potrat, že to bylo trápení jak pro celou jejich rodinu, tak i pro to miminko. Ale já si myslím, že to tak člověk nemůže brát, že je to nespravedlivé hodnocení.
Samozřejmě, bylo by to nejrychlejší řešení. Ale pro věřícího člověka platí - Bůh život dal a taky jenom on ho může vzít. A v tomhle případě je vidět, jak to může někdy být hrozně těžké - držet se toho, čemu člověk věří. A z dopisů Angie je vidět, jak s tím sama kolikrát bojovala, ale vždycky došla k závěru, že je to rozhodnutí Boha a že k tomu má nějaký důvod. To je obrovská porce pokory. Protože mně stačí, když mají moje děti obyčejnou chřipku a hrozně se lituju ... Před jejich rodinou smekám....
Takže už jenom to, že o tom dokázali psát, přinutilo plno lidí přemýšlet. Jejich sílu a odvahu jim člověk může jenom závidět ... Klobouk dolů, mám pocit, že bych nedokázala být tak silná a odvážná.
A jejich strach a obavy se změnily v obrovskou radost a štěstí, když mohli být s malou Audrey, i když věděli, že jenom na chvíli. A to štěstí a pocit, že jejich miminko odcházelo do nebe s vědomím, že ho jeho máma miluje, stál určitě za to...
Odvahu a sílu do života vám i sobě přeje
Pavla
 


Komentáře

1 Monika Monika | Web | 8. dubna 2008 v 9:00

Ahoj Pavlo,

hned jak jsem dorazila do práce, musela jsem se podívat na jejich blog. Taky jsem nejdřív narazila na článek, že Audrey je tady a na chvilku si myslela, že malá to zvládla a bude žít. Ale jak píšeš (mimochodem - napsala jsi to nádherně!!!) malá Audrey zemřela, ale Bůh jim dal čas, aby se mohla se svou rodinou vidět a poznat jejich obrovskou lásku!!!

Na svůj blog jsem překopírovala pár úryvků s překladem a teď koukám, že i ty už jsi to četla.

Jsem v práci, tak se nemůžu moc rozepisovat, ale tohle jsem napsat musela.

Monika

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama