Babička

15. dubna 2008 v 9:42
Ahojky,
tenhle víkend jsme strávili u Honzovy mamky, kterou kluci přivezli na víkend z nemocnice domů. První dojem byl - naprostý šok. Kde je ta energická, věčně pobíhající, nahlas mluvící, elegantní "ženská" jako vítr? Teď na posteli ležela na kost vyhublá, neskutečně unavená babička, která působila dojmem, že jednou nohou už pomalu kráčí k druhému břehu. Byl to bolestivý pohled, a když na nás otočila citrónově žluté oči, bylo nám všem do pláče. Ale člověk si rychle zvykne, a po chvíli nám to už nepřišlo tak drastické.
Chtěla jsem se rozepsat víc, ale naše Káča to na svém blogu napsala tisíckrát líp, než bych to dokázala já, takže pokud vás to zajímá, podívejte se na: www.kaciq.blogspot.com a tam se dozvíte všechno podstatné.
V neděli večer babičku odvezli zpátky do nemocnice a večer kluci volali, že doktor řekl, že už není žádná možnost ani šance léčby, takže jí dnes buď dají do "eldéenky" nebo si jí máme vzít domů. Kluci se dohodli, že babičku vezmou domů a postupně se u ní budou všichni čtyři střídat. Myslete, prosím, na Honzu a jeho bráchy, bude to strašně náročné. Babička už skoro vůbec nechodí, neposadí se, většinu dne prospí, ale potřebuje, aby u ní někdo 24 hodin denně byl a nehnul se od ní ani na krok. Teď už se jenom modlíme za to, aby neměla bolesti a Bůh si jí vzal brzo k sobě. Teď vidíme, jak se všechno dokáže během tří neděl otočit. Před měsícem - ani stopa po nějaké nemoci, babička ušla denně 6 km na své pravidelné procházce, plánovala, co dětem ušije na léto ... A najedou ... Myslím, že každý zapomínáme, že taky jednou umřeme, a že to může přijít strašně rychle, a pak budeme překvapení. Babička se nikdy o víru moc nezajímala a teď stačilo pár dní beznaděje a strachu a babička si uvědomila, že má strach umřít. Ne strach, že umře, ale strach, že se postaví tváří v tvář Bohu a ten se jí bude ptát. Najednou chtěla, aby jí kluci četli z Bible, aby jí vysvětlili, co je nutné udělat, aby si to člověk ještě před smrtí s Bohem vypořádal, a nakonec je poprosila, aby jí v sobotu večer pokřtili. Když se to stalo, Honza říkal, že měla obrovskou radost, a řekla, že se jí neskutečně ulevilo, že cítila, že jí Bůh odpustil, a že jí tak hezky dlouho nebylo. Na naše děti tohle všechno má velký vliv. Když potom už babička ležela v posteli, byli jsme všichni u ní, včetně dětí (asi 12 lidí) a babička se najednou rozpovídala, jako by snad vůbec nebyla nemocná. Smála se, vzpomínala, jak kluci zlobili, když byli malí, a mně přišlo, jako by jí v té chvíli zmizela i ta neskutečně žlutá barva z očí. Rozhodli jsme se, že se společně všichni pomodlíme. Modlil se Vojtíšek a náš Honzík a pár slov z jejich modlitby stojí za to: "Pane Bože, děkujeme Ti, že se babička nechala pokřtít a že půjde do nebe. A prosíme Tě, abysme šli taky jednou do nebe ....". Myslím, že tam asi nebyl nikdo, kdo by neměl slzy v očích. Byl to pěkný večer...
Taky jsem vám psala o malé Audrey, která se minulý týden narodila a vzápěti zemřela. Tady je pár fotek, stažených z jejich blogu. Že je krásná? A myslím, že je z těch fotek vidět, jak jsou její rodiče šťastný, že s nima aspoň tu chviličku byla.
Takže si važme toho, kdy ještě můžeme být spolu.
Krásný den
Pavla
 


Komentáře

1 Monika Monika | Web | 15. dubna 2008 v 21:27

Ahojky,

je skvělé, že se babička nechala pokřtít!!! Máme z toho velikou radost a dovedu si představit, jakou radost musí mít celá vaše rodina.

Koukám, že jsi našla fotky malé Audrey, je to tak smutné a přitom tak úžasné - jak se její rodina k tomu všemu postavila, viď.

pa Monika

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama