Naše oblíbené hry

7. dubna 2008 v 22:14 | Pavla
Celkem nedávno jsme se pustili do nové hry s češtinou a se slohem (což se hlavně naší Jáje hodí do školy..) a hodně nás to chytlo. Každý z nás řekne dvě jakákoliv slova, ty si zapíšeme a potom z nich každý musí vytvořit příběh, pohádku, sci-fi.... co ho napadne. A většinou to dost vypovídá o tom, v jaké je kdo náladě, co se mu honí hlavou - a to hodí vlastně na papír formou vyprávění.
Naše poslední příběhy vypadaly takhle:
Slova: tužka, veverka, zlatá hvězda, měsíc, záclona, děda, pravda, křupavý rohlíček, medovník, mazanec
PŘÍBĚH PODLE KÁČI
Podívejme se z okna jednoho domečku na Malé Straně. Je pozdní večer a kdesi v dálce šumí řeka Vltava. Na nebi svítí velká zlatá hvězda a její kamarád měsíc se vedle ní směje na starou Prahu.
Dole v podloubí, tam, kde se sejde po dlážděných schodech, stojí voňavý obchod. Ano, je to pravda, je to obchůdek plný dortíků, medovníků a mazanců, který má růžovou záclonku na okně. V něm prodává slečna Veverková.
Do svých hubených rukou bere tužku a zapisuje, kolik křupavoučkých rohlíčků si bere starý děda z Malé Strany.
Když všichni odejdou, slečna Veverková zavře krám a vchází do nočních uliček Malé Strany.
PŘÍBĚH PODLE JÁJI:
Byl jeden děda a ten měl veverku, která se jmenovala Zlatá hvězdička. Veverka měla ze všeho nejradši jídlo a šplhání po záclonách. Děda jí jednou načapal, jak ujídá z lednice křupavoučký rohlíček, medovník a mazanec.
Děda se jí zeptal, jestli ujídala, a ona, že ne. Děda řekl: "Mluvíš pravdu?". Veverka zašišlala: "Dědo, já fem ti hvava".
Děda jí řekl, že to nevadí, ale ať příště nelže! Pak šel děda uložit veverku Zlatou hvězdičku do postýlky, která byla do tvaru měsíce. Děda zhasnul, řekl "Dobrou", položil tužku na stů a šli oba dva spát.
PŘÍBĚH PODLE HONZY:
Když jsem večer lehal do postele, uviděl jsem na stolku tužku. Napadlo mě napsat příběh o zlaté hvězdě, kterou pozoruji každý večer, když jdu spát. Tak ta hvězda se vždycky promění ve starého dědečka, který si sedne na síc a pluje na něm po nebeské obloze, dokud je měsíc jako křupavoučký rohlíček.
Je to asi týden, kdy mi dědeček vyprávěl, jak s ním měsíc letěl nad lesem a v tom k němu přiskočila veverka a nabídla dědovi medovník a kousek mazance. Od té doby se dědeček vždycky zastaví pro veverku a večer co večer spolu plují nebeskou oblohou. A to je opravdu pravdivý příběh! A jestli tomu nevěříte, stačí ,když odtáhnete záclonu a sami uvidíte!
No a nakonec MŮJ PŘÍBĚH:
Byl jednou jeden domeček. Za svitu měsíce na domku zářila cedule s nápisem "Pekárna u Zlaté hvězdy". V domečku bydlel děda Votýpka, který stále nosil za uchem tužku, aby si každou myšlenku, která ho napadne, mohl hned zapsat.
Ráno vešel do pekárny pan Veverka a hned halasně zvolal: "Ahoj Pepíku , tak jsem tady zase". Děda hned vběhl do obchodu, aby pana Veverku obsloužil. "Tááák, co to dnes bude Františku? ".
"Nic neříkej, budu hádat - 10 křupavoučkých rohlíčků pro vnoučátka, dva medovníky pro babičku a jeden mazanec pro nečekané návštěvy. Mám pravdu? Trefil jsem se?" hlučně se směje pan Votýpka.
"No, aby ses netrefil, když to samé k Tobě chodím kupovat už 25 let" usmívá se pan Veverka. Potom si dědové ještě chvilku popovídali a pan František se vydal k domovu. Děda Votýpka odtáhl záclonku, otevřel okýnko a zamával kamarádovi na cestu "Tak zase zítra nashledanou!!".
A jak děda otevřel okno, do dálky se linula vůně rohlíků, chleba, vánoček ....
No, prostě pohádka.
X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X
No, a co to o nás vypovídá?
Káťa miluje Malou Stranu a všechny příběhy o ní.
Jája miluje jídlo a všechny příběhy o něm.
Honza lítá stále ve hvězdách.
No a já - myslím na důchod ...
Příště vám napíšu jednu hru na písmenka, u který se fakt hodně nasmějeme.
Tak teď dobrou noc.
Pavla
 


Aktuální články

Reklama