Jednoho dne se vrátí ...

26. května 2008 v 18:35 | Pavla
"Jednoho dne se vrátíš" zpívá Věra Špinarová a název její písničky se v trošku upravené verzi hodí pro můj článek.
"Jednoho dne se vrátíte a já se už moc těším". Tenhle vzkaz je pro moje holky. Zmizely mi na školy v přírodě a mně je po nich smutno. Jája odjela v sobotu do Jizerek a Káťa odletěla v neděli do Bulharska. Je to zvláštní, když je mám doma všechny, jsem, jako klasická kvočna, spokojená. Někdy mě dokážou pořádně vytočit, někdy neudělají, co mají, někdy se nenaučí, jak mají, někdy se zhádají, jak nemají .... Ale když mi někdo z nich odjede, ať jdu kamkoliv, instinktivně se otáčím a hledám, kam se mi zatoulali a jakto, že mi nesedí počet. Mám z toho nepříjemný pocit. Vadí mi, že je nemám na očích a že jim nemůžu popotáhnou triko, aby jim netáhlo na záda. Co se dá dělat, rostou mi a jednou vyrostou tak, že mi je někdo odvede ... Zvláštní - u holek se na budoucí "zeťáky" těším, kdežto u Honzíka mi už dopředu každá nastávající připadá zcela nevhodná. Jo, to taková Elinka Kubíčková, ta by se mi líbila. Ale asi se mě nikdo nebude ptát .... .
Dneska jsem si vzpomněla na to, jak jsem byla mateřstvím pěkně "zblblá". Několik let jsem pravidelně jezdila s kočárkem (když odrostl jeden, narodil se druhý ...), a pak mi z kočárku vyrostl i Honzík a já jednou byla sama v hypermarketu, stála u regálu, držela vozík a drncala jsem s ním dopředu, dozadu, dopředu, dozadu. Až po dlouhé chvíli mi došlo, že to není kočárek s dítětem, že to je týdenní nákup a já ho skoro udrndala k sladkému spánku ... Takže až takhle kritické to se mnou je.... Takže nejvyšší čas, aby už byla neděle a holky byly doma, jinak začnu naše micky učit fyziku, matiku, přírodovědu a budu je nutit trénovat na klavír ...
Ještě jednu zvláštní věc jsem zjistila - že se naše děti mají navzájem rádi. Když jsou spolu, vůbec mi to tak nepřijde, naopak jsem někdy nešťastná a mám pocit, že jsme udělali někde chybu ... Ale - v sobotu odjela Jája a já jsem si večer sedla k jejímu počítači, automaticky se spustilo ICQ a vedle v pokoji v Honzíkově počítači se ukázalo, že Jája je on-line. Za chvíli přišel pro Jáju vzkaz od Hopera - "Ahoj Mellinko, je mi smutno" (na vysvětlenou - Hoper je Honzíkova přezdívka na ICQ a Mellinka zase Jájina). Honzík myslel, že se Jája na škole v přírodě připojila k internetu....
V neděli jsme ráno odvezli na letiště Káču. Při zpáteční cestě se mi Honzík nelíbil - měl skelnaté oči a to je vždycky předzvěst teploty a chřipky. Ale nakonec žádná chřipka - Honzík byl smutný a měl slzy v očích, že obě holky odjely a chtěl jet s Káťou do Bulharska . Dokonce i nabídku na nedělní návštěvu zoologický odmítl s tím, že počká, až přijede Jája, aby tam mohla jít taky...
Dneska jsme si s Honzíkem k nám přivezli na odpoledne Vojtíška, aby tady nebylo tak smutno. Když jsem se ptala Vojty, jestli mu je smutno po Karolínce, která odjela s naší Janičkou, odpověděl, že ne, že je rád, že je pryč, že má aspoň klid. Pak jsem se zeptala Honzíka, jak jemu je smutno po holkách. Potichu si pod fousy zabručel: "Je mi smutno". Tak jsem ho pochválila, že i každý dospělý chlap je frajer, když se dokáže přiznat k tomu, že je mu smutno, takže i on, je frajer. Vojtíšek na mě chvíli koukal, a pak řekl: "Mně je taky po Kajce smutno, ale nechtěl jsem to říct " .... Zvláštní, jak se chlapům, velkým i malým, uleví, když si pořád nemusí hrát na "tvrďáky". A mně se zase ulevilo, že se moje děti mají opravdu rádi ...
Tak holky - Alou domů! Chybíte nám všem!
Mamča
 


Aktuální články

Reklama