Nemůžu tomu uvěřit ...

24. června 2008 v 22:14 | Pavla
Musím se dneska znovu ponořit do světa zvířat. Stalo se něco, co mě překvapilo a nemůžu tomu uvěřit, i když jsem toho byla přímým svědkem.
V pátek večer jsem seděla u počítače nahoře u Honzíka v pokoji a najednou se ze spodního patra ozval strašný kočičí nářek. Možná ne nářek, spíš něco jako štěkot, prostě Julinka skučela a ječela a já vylítla od počítače a nahnula jsem se přes zábradlí, abych se podívala, co se tomu našemu mrňousovi stalo. Julinka seděla o patro níž, dívala se na mě nahoru a vyděšeně mňoukala. Nedalo mi to, protože jsem takový strašný zvuky ještě nikdy neslyšela, a rychle jsem seběhla o patro níž. Ale milá Julinka pelášila ještě o další patro níž a já teda za ní. Pořád u toho hrozně mňoukala. Nakonec vletěla do koupelny, zastavila se u sprchovýho koutu a s nastraženýma ušima a vyvalenýma očima naposled dvakrát "zaštěkala". Mně došlo, že tou dobou byl Honza v sauně. Zrovna byl ale po studený sprše a sednul si ve sprcháči jen tak na zem, aby si odpočinul. Seděl nehnutě a jen tak si přemýšlel (jak on to většinou dělává...). Pak nám to došlo. Julča se už předtím za ním byla podívat, ale protože si jí vůbec nevšímal, nehýbal se a tak "nepřítomně" koukal, vyděsila se, že se mu něco stalo a letěla mi to žalovat. Když potom na mě Honza promluvil, Julča udělala čelem vzad a s kroutící se prdelkou odkráčela ven.
Opravdu mě to překvapilo. Vím, že to dělávají psi, ale o kočkách jsem to nikdy neslyšela. I když ... I když vlastně ani nevím, jestli je Julča opravdová kočka. Sedává mi u nohou jako pes, pokaždý přiběhne na zavolání, nechá si líbit to, co by normální kočka (včetně naší Majdinky) v žádným případě nesnesla, a tak já jí občas oslovuju "Ty můj psíku". A jak tak koukám, asi nejsem daleko od pravdy ... (i když se mnou je to těžký - Ferdu oslovuju "Ty kočičko moje černá" - a přitom je to knírač jako poleno ...).
... jinak: dneska jsme oslavili svátek našich Jeníků, Honzík dostal kolo, který si dlouho přál, protože to starý už bylo pro "prťata" ... Smůla byla, že ho chtěli s velkým Honzou hned vyzkoušet a vyrazit do Prokopáku, ale než vyrazili, zjistili, že přední pneumatika je prasklá. Takže místo výletu naložili kolo do auta a hurá do Gigasportu na výměnu. Ale i tak pak stihli ještě krátkou projížďku, a tak kolo mělo nakonec velký úspěch.
Tak se mějte krásně a ať se vždycky poblíž najde nějaká Julinka, která vás zachrání, když to budete potřebovat!
Pavla
 


Komentáře

1 Monika Monika | Web | 26. června 2008 v 8:59

No je tohle možný, já mám doma taky Honzu a vám pak zapomenu popřát!!! Teda, já jsem fakt hrozná!!!!!!! Takže dodatečně a takhle na dálku......pro Honzu i pro Honzíka:

VŠE NEJLEPŠÍ K SVÁTKU, užijte si nové kolo, ať vás hezky vozí a už nezlobí :-)))

Vlčáci

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama