Smích léčí

16. června 2008 v 23:33 | Pavla
Tak vás zase všechny zdravím.
Na začátek jsem přiložila video z Jáji vystoupení. Bylo poslední, protože s klavírem končíme. Jáju to nebaví a nemá dobrou učitelku, takže z ní třetí Malásek nebude. Nevadí, něco si pro radost vybrnkat umí, a to je hlavní ...
A teď k mýmu speciálnímu doktorovi - ke smíchu...
Minulý víkend u babičky byl těžký, ale fajn zároveň. Babička už nemá vůbec žádnou sílu a já, když jsem jí potřebovala přesunout z postele na křeslo, jsem jí už neudržela. Asi 20 sekund jsem jí dokázala udržet, ale pak už jsem nemohla a musela jsem jí položit na zem a doběhnout pro Honzu.
Ale proč to píšu: Z tohohle zážitku jsem potom měla trošku šok - klepaly se mi ruce, vibrovaly mi nohy a byla jsem opravdu mimo a hodně unavená a vystresovaná. Uteklo asi deset minut, já seděla s Kačkou na terase a "opíjela" jsem si hlavu kafem, abych se aspoň trošku probrala. Pak to přišlo - něco úplně obyčejnýho jsem vyprávěla a najednou jsem se začala smát. Co - smát? Chechtala jsem se, tekly mi slzy smíchu a já tu proklatou větu ze sebe nemohla dostat. Ten smích byl tak báječnej!!! Smála jsem se dobrých pět minut, aniž bych ze sebe dostala víc než: " ... a on říkal..." Když mi začaly téct slzy, Kačka si mě nahrávala na mobil a u mě to způsobilo ještě hůř zastavitelný smích. Fakt "poberťačka jedna bláznivá" ... Úplně se mi vybavily ty chvíle záchvatů smíchu, který jsem prožívala v pubertě, kdy jsem se zajíkala smíchy a táta se zlobil, abych se chovala normálně. Ale to nešlo, nešlo to zastavit, dokud to nepřešlo samo. A teď jsem už trošku odrostlejší dorostenka, a přitom se směju stejně - stejně nenormálně. Ale mně bylo tak krásně! Věřím, že se tak moje tělo vypořádávalo se stresem. A povedlo se mu to výborně. Po pětiminutovým záchvatu smíchu jsem byla vyléčená. Z hlavy se mi odplavily všechny starosti, z těla třes, z mozku stres a ještě jsem dokázala svý dceři, že jsem stejně "praštěná" jako ona...
V životě mi už smích pomohl mockrát. Snažím se na lidi kolem sebe usmívat, protože sama vím, jak se ráda dívám na lidí s úsměvem na tváři, jak mi je hned líp a mám lepší náladu, když je vidím a jsem v jejich přítomnosti. Smích mi často pomáhá překonat rozpaky, taky mi často pomohl zastavit vztek nebo hádku. A podobně mi pomáhá zpívání a pískání si .
Většinou si pískám ráno. Hrozně nerada totiž vstávám a jedině to, když si začnu pískat nebo zpívat, mě dokáže uvést do trošku příjemnýho a lidskýho stavu. A fakt to funguje. Je pravda, že si zpočátku pobrukuju nějaký depresivní a ucajdaný písničky, ale většinou se propracuju k něčemu rychlejšímu jako jsou Kanikuly nebo Umbrella (po ránu nic inteligentnějšího z hlavy nedostanu ...). Takže smích je pro mě opravdu lékem na všechno a můj sobotní záchvat - budiž toho důkazem.
Přeju vám všem krásně "vysmátej" týden.
Pavla
 


Aktuální články

Reklama