Zase doma

19. srpna 2008 v 23:36 | Pavla
Tak vás všechny moc zdravím! Vrátili jsme se po třech týdnech z dovolený a jsem ráda, že jsme už zase doma. Čtrnáct dní jsme strávili na chalupě a jeden týden v Kamenici na našich oblíbených biblických přednáškách. Takže od neděle zatím peru, peru a peru - ještě že mám sušičku, díky ní to aspoň trošku "odsejpá".
Takže: dovolenou jsme si krásně užili, měli jsme štěstí na počasí, dá se říct, že skoro celý tři týdny byly nádherný. Jezdili jsme často do aquaparku v Jihlavě, taky jsme objevili krásný rybník kousek od Telče - jmenuje se Velkopařezitý a voda v něm byla nádherně čistá i v době, kdy v jiných vodních tocích kvalitka vody "kolabovala".
Jeden den jsme vyrazili k našim kamarádům - Kubíčkům. Mají chalupu pod Budějovicema v kopci s krásným výhledem. A nejkrásnější mají zahradu - takovou jsem opravdu ještě neviděla - jehličnany, listnáče, kvetoucí kytky, keře, krása kam se podíváš. Děti si zařádili v bazénu a odpoledne se přivezlo překvapení - Kubíčkovi měli objednanou trampolínu a náš Honza jel Jindrovi pomoct trampolínu přivézt, no a když už tam jel, tak pro nás taky jednu koupil. Postavili jsme jí zatím na chalupě na dvorku a až někdy doděláme u domu zahradu, tak jí potom převezeme domů. Pravda je, že těch 10 dní děti z trampolíny neslezly. Chodily k nám sousedovic děti a odcházely až tehdy, když byla opravdu taková tma, že by si na trampolíně mohly natlouct. Mně nejdřív bylo na trampolíně špatně (mně bývá špatně na všech pohybujících se pouťových atrakcí, včetně houpaček, takže i na trampolíně se mi při doskoku zvedal žaludek), ale časem jsem si zvykla a zjistila jsem, že je to docela dřina a druhý den nás bolely všechny části těla - takže na hubnutí bezva věc ...
Taky jsme (jako každý rok) zajeli do Třeště na zámek poobědvat, do Pelhřimova na náměstí, do Jihlavy po obchodech, na Křemešník na jídlo - prostě každoroční klasika. Na houby jsme šli jenom jednou, všichni místní tvrdili, jak rostou, ale my našli pár lišek a klouzků - a dokonce i ty byli červiví. Ale aspoň se Honzík a Ferda proběhli po lese, holky výlet do lesa bojkotovaly.
Další týden nás na oplátku navštívili Kubíčkovi. My od nich z chalupy odjížděli v půl jedenáctý večer a na naši chalupu dorazili v půl jedný. Oni byli ještě lepší - domů dorazili kolem jedný v noci. Fakt jsme si to užili - měli jsme sice několik plánů, ale nakonec se nám vůbec nikam nechtělo a zůstali jsme na chalupě, plány neplány. Honza s Jindrou pro děti připravili šipkovanou, takže jsme se prošli po okolí a potom v půl desátý večer, v úplný tmě, se části rodin šly vykoupat do místního koupaliště. Já s Míšou nakousla několik témat a po jedenácti hodinách povídání z nás kluci měli srandu, že ještě pořád povídáme. A my měli pocit, že jsme teprve začaly .... Ale výhoda byla, že jsme věděly, že se další týden uvidíme v Kamenici a tam budeme moct pokračovat ...
A tak jsme se v pondělí vydali do Kamenice na přednášky. Letos to dopadlo skoro tak, že se tam sjelo víc cizinců než Čechů - ze Slovenska, Maďarska, Litvy, Moldávie, Ameriky a Belgie. Nejstarším účastníkům bylo něco kolem osmdesáti a nejmladším byl Nicholas - teprve třítýdenní mrňousek. Bylo nás tam asi 50, včetně dětí, a bylo to bezva. Nejradši tam mám "ženský" hodiny, kdy se chlapi starají o děti a my se snažíme podělit se o svý starosti, trápení a radosti s ostatníma holkama. Nejstarší "holka" byla 58 let vdaná, a tak nám mohla v plno věcech poradit. Zjistila jsem, že i ty ženský, který vypadají neskutečně vyrovnaně a bezstarostně, vevnitř skrývají různý problémy a obrovský stresy. A tady jsme se mohly vypovídat, takže občas ukápla slzička ze starostí, občas jsme se chechtaly, až jsme taky brečely, ale najednou člověk vidí, jak každý prochází těžkostma a starostma a že není nikdo, kdo by si jenom tak životem proplouval. A to povzbudí.
Ve středu odpoledne jsme vyrazili na hrad Roštejn hledat poklady pomocí nějaké GPSky. Našli jsme dva poklady a děti to neskutečně bavilo. Já jsem měla na vodítku Ferdu, no možná, že měl spíš na vodítku on mě, a tak jsem byla většinou v poklusu, protože náš "venkovský" pejsek pořád ještě neumí chodit na vodítku, spíš vypadá, že se snaží zaplavat olympijský rekord, jak táhne a hrabe packama.
Ve čtvrtek ráno naši chlapi vstali v půl pátý a šli dětem připravovat šipkovanou (a to před nima smekám - já mám svoje děti moc ráda, ale nikdo by mě nedonutil vstávat v půl pátý ráno kvůli šipkovaný ...) .
Děti byly v půl sedmý připravený ke startu, a přesto že všechny vypadali opuchle a ospale, nikdo z nich neprotestoval, naopak moc se těšili.
No a tak se pět dní překulilo, my se vrátili přespat na chalupu, nabrat kočičky, povozit se na pouťových atrakcich i přes ukrutný liják a pak směr Praha.
Teď už se budeme pomalu připravovat na školu. Honzík do mě před chvílí hučel, že už určitě zítra musíme jet koupit pero do penálu, takže nám to začíná už potřetí, zase budeme malovat čárky, kolečka, písmenka, sčítat hrušky a jablka ... ale snad je to naposled, tak si to musím užít.
Mějte se krásně, užijte si zbytek prázdnin a pak UČIT SE, UČIT SE, UČIT SE!
Pavla
 


Komentáře

1 Monika Monika | Web | 20. srpna 2008 v 16:00

Ahojky,

mám v práci dost volno, tak jsem zabrousila i na váš blog. Když to tak čtu, je mi smutno, že jsem tentokrát v té Kamenici nebyla. Musíš mi pak povyprávět o těch ženských hodinkách, protože když jsem četla podklady, které předtím posílala Tami, tak mě to hodně zaujalo.

A závidím ti tu sušičku. Já si na ni zvykla, když jsme byli u Honzovy sestry a teď už bych jí chtěla taky :-))) Až jednou budeme předělávat předsíňi komoru, tak jí tam chci schovat .-))))

papa Monika

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama