Takový malý radosti

3. listopadu 2008 v 13:06 | Pavla



Tou malou radostí mám na mysli koníčky, zájmy, hobby, prostě všechno to, u čeho se dokážeme odreagovat, odpočinout si, to, co dělá radost nám samotným, ale dokážeme tím potěšit i ty, které máme rádi.
O víkendu jsme měli návštěvu - naše milovaný Kubíčky (ahojky Míšo!! ), který jsou nám opravdu hodně blízký a chvíle strávený v jejich přítomnosti jsou pro nás velkou radostí a moc se na ně vždycky těšíme. Víkend utekl jako nic, já si zalezla s Míšou, Honza s Jindrou a povídali jsme a povídali (jako vždycky :-))). Našich šest dětí řádilo po baráku, mezi nima lítal Ferda a nám vůbec nic nechybělo.


A teď k těm malým radostem. Míša mi přivezla dárky od její maminky - nádhernou sušenou vazbu a věnec. Vím, že jí to muselo dát obrovskou práci a já jsem hrozně ráda, že to pro mě udělala a moc si toho vážím. Je to opravdu nádhera a mě teď čeká hlavní úkol - najít v domě takový místo, kde by se dárky krásně vyjímaly a kde bych si vždycky při pohledu na ně vzpomněla na to, že někomu stojím za takovou práci. A to fakt potěší! Takže tady jsou ty "poklady", posuďe sami:
Před pár lety mi Míša namalovala barvama na sklo obrázky, který už měly děti v pokojíku na dveřích v bytě a teď jsme je dali na dveře Honzíkova pokojíku. Za ty léta obrazky utrpěly pár vad na kráse, sem tam se nějaká dětská návštěva pokoušela přijít na kloub tomu, jak jsou obrázky přidělaný, stěhování si taky přidalo, ale i přesto jsou pro nás ty obrázky pořád dokonalý a patří sem.
Monika je zase dokonalá "scrapbookerka". Nedávno jsme od ní dostali přáníčko k narozeninám a musím teda říct, že to je paráda. Až nám bude fungovat tiskárna, vložím si do přáníčka různý fotky a budu ho mít taky denně na očích. Tady jsou práce Moniky:
Já jsem se před lety pustila do pletení. Když jsem chodila s Honzou, tak to byl můj první svetr, který jsem upletla (pozor - ten svetr má dodnes, tudíž skoro 20 let - a na chalupě v něm honí parádu :-)). Potom jsem mu ještě upletla druhý a jak mizela ta první "bláznivá" zamilovanost, tak u třetího svetru jsem už upletla jenom záda a došlo mi, že Honza je vlastně hodně široký v ramenou, obvod přes hrudník má taky pořádný, a tak se mi do předku a do rukávů už nechtělo ... A taky byla na cestě Káča a to bylo něco jinýho - uplést malinkatý svetříček nebo čepičku, to je hotový za pár dní, ale Honzův obr-svetr trval tak strašně dlouho .... :-))).
A když mi i děti začaly vyrůstat z miniaturních oblečků, přesedlala jsem na vyšívání. Je pravda, že výsledek je většinou v nedohlednu, ale zase, když už se mi podařily obrázky dodělat, měla jsem velkou radost a dala jsem je jako dárečky.
Myslím si, že je moc důležitý, aby každý měl nějakou tu svojí "lásku", ať se jedná o kreslení, vyšívání, skládání modelů, hraní si v přírodě na vojáky, sport nebo třeba lezení po skalách. Buď člověk potěší druhé nebo sám sebe a myslím, že právě proto nám Bůh tyhle radosti dal.

Mějte se krásně!

P.S.: Chemie není sice mým koníčkem, ale dostala jsem JEDNIČKU z písemky!!!
Takže nakonec i ten můj dusitan olovnatý byl správně. Jen tak pro kontrolu - Pb(NO2)2 :-)))
Pavla
 


Komentáře

1 lil-mimi lil-mimi | E-mail | 16. listopadu 2008 v 20:48

tAk jE hOdNý a šIkOvNý!

mOc hOdNý pAvLíNkA!uMí vYšÍvAt bArEvNé kAbÁtCe...

mOc hOdNý a dObRý čLoVěK!

vÝšI(f)kÁm zDaR!

2 skaut68 skaut68 | Web | 28. listopadu 2008 v 14:53

Šikovná rodinka. Ten scrap.... je nádherný.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama