Tak jaký bude?

28. prosince 2008 v 0:08 | Pavla

Jaký bude???
Vůbec nevím .... , ale přeju vám i sobě, aby byl rok 2009 pěkným rokem, aby nám přinesl jenom zdraví a lásku, tak ať je prostě tím NEJ rokem !!!!


Teď se ještě musím vrátit k vánocům. Byly bezva, ale utekly snad ještě rychleji než minulý rok (a to mi úplně profrčely mezi prsty, protože jsme se do toho stěhovali...). Ježíšek se opravdu činil a myslím, že přinesl každýmu to, co si přál. Honza strávil dopoledne (jako každý rok) u svojí ségry a odpoledne jsme jeli k naší Bambučičce. Přijela tam i moje ségra s rodinou, takže se pět dětí (promiň, Lucinko, zapomínám, že Ti bude osmnáct...) vrhlo pod stromeček a bylo veselo.

Tentokrát byly pravděpodobně rozdány všechny dárky. Naše Bambuča skoro pravidelně každý rok nějaký dárek buď nemůže najít a nebo ho zapomene a potom ho objeví až zcela náhodou, třeba o velikonocích. A protože jsem její dcera, začínám se pomamovat ... Když dárky nakoupím, různě je zastrkávám do skrýší - to mi zbylo ještě z bytu, kde jsem musela místem opravdu šetřit. Teď místem šetřit nemusím a stejně dárky na jedno místo nedám a nedám... No a trest přichází v podobě šíleného hledání, když si v Excelu postupně odškrtám všechny zabalené dárky červeně a najednou mi tam zbývá dárek černý - tudíž nezabalený, tudíž nenalezený. Letos tou černou ovcí byla Honzíkova "mptrojka", kterou jsme koupili opravdu pár dní před Štědrým dnem. Jó, kdyby to byla krabice Lega, ta se jen tak neztratí, ale takový mrňavý nic, to není žádná legrace. No, když vám řeknu, že jsem jí našla mezi kuchařkama, budete si asi klepat na čelo ..... Takže i u babičky i u nás byly všechny dárky rozdány, z Popelky jsem zahlídla jenom cválající bělouše sněhovou krajinou, cukroví už nechce nikdo ani vidět a já jako každý rok jenom zírám, že tolik příprav a shánění, potom jenom jak lusknutí prsty a je po Štědrým dnu. Ale i přesto se už těším na další!

Ve čtvrtek jsme šli na návštěvu k jedné z mých babiček a včera jsme vyrazili s dětma do kina. Chlapi šli na Madagaskar, já s holkama na Sněženky a machry. Moc jsem se těšila, ale z kina jsem odcházela - teď nevím, jak to nazvat - asi rozladěná, nebo melancholická, možná i smutná. Je pravda, že tenhle film není pro děti. Není ani nijak vulgární, ale prostě děti ho nepochopí. Je spíš pro nás, pro starší generaci. V některých situacích je krutě pravdivej - to když člověk ty "kluky a holky" vidí po pětadvaceti letech, jak jsou životem otlučený a omlácený, nejenom fyzicky, ale hlavně duševně. Jak každý z nich má plno starostí - se sebou, s dětma, se životem a všichni tak nějak postupně ztrácejí humor. Jó, kde je ta pubertální bezstarostnost! A protože jsem měla chuť spíš se smát a pobavit, než přemýšlet nad tím, jak život rychle utíká a jak všichni stárneme, nebyla jsem nadšená tak, jak jsem si představovala. Možná jsem si jenom vybrala špatnou dobu - třeba, když by nebyly vánoce, vůbec by mi to tak nepřišlo a nevadilo by mi, že jsou prostě všichni tak nějak "starý" :-))).....

A teď konec melancholie - a vy vykročte do nového roku pravou nohou!!!
HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!

(P.S. - do Galerie jsem strčila fotky svých letošních výtvorů - kalendářů)

Pavla
 


Komentáře

1 Michal Ann Michal Ann | E-mail | 30. prosince 2008 v 3:51

Exciting to hear of your prayers for Stellan. "He's got the whole world in His hands." It seems like you're so far away and of course, you're not but it helps to picture the whole world encircling the "McFamily" and holding their huge need before the Father.

In Christ's love,

Michal Ann McAllister in the Seattle Washington USA area

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama