Moře pohody

18. dubna 2009 v 12:51 | Pavla

Ve čtvrtek jsme se vrátili z Egypta a já jsem odpočatá, jako už dlouho ne. Tuhle dovolenou jsme potřebovali jako sůl (a že tam tý soli bylo ....).

Týden před odjezdem většina naší rodiny byla na antibiotikách a mě rozbolel zub moudrosti, a tak to bylo fakt napínavý, jestli budeme všichni do odletu ok. Vyšlo to a my jsme ve čtvrtek ráno nasedli do éra a vydali jsme se směr Hurghada. Přistání bylo napínavější, vítr si s náma pohrával jako s papírovým drakem, ale pilot byl frajer, a tak jsme nakonec dosedli na plochu pouštního letiště v pořádku a na čas.

Vybrali jsme si hotel, který byl teprve nedávno otevřený, takže byla docela záruka, že bude alespoň trochu odpovídat pěti hvězdičkám. Je asi dvacet kilometrů pod Hurghadou, v sousedství žádné další hotelové komplexy, a kolem jenom hornatá poušť. Prostě pohádka. Teda pohádka pro ty, který se po večerech nepotřebují bavit po barech a diskotékách a radši se prochází kolem šumícího moře. Což jsme byli my. Holkám ke štěstí stačilo asi deset obchůdků a jeden salon krásy. Mně zase vyhovovala nádherná pláž - byla neskutečně dlouhá, oddělená kamenama a když člověk chtěl, našel si takové místo, kde byl skoro sám. Moře bylo krásně čistý, ani se mi nechce věřit, že jsme minule a předminule byli asi jenom o pět kilometrů blíž městu, a ta průhlednost a čistota moře byla nesrovnatelná.

Taky jsme tady viděli plno mořských "obludiček", takže mně ani nelákalo chodit někam dál do moře. Jedno odpoledne při odlivu jsem si jen tak pochodovala mořem, a pak jsem zahlídla kolem sebe nádherné rostlinky. Když jsem vylezla na břeh a jednu "rostlinku" pořádně prohlídla, zjistila jsem, že jsem si to štrádovala mezi stovkama chobotniček, ne mezi kytičkama. Myslela jsem, že mě klepne. Taky se jednou do zátoky omylem dostalo něco, co nedokážu pojmenovat - bylo to přes půl metru dlouhý, ale ani to nenahánělo strach (radši místo popisu vkládám fotku), sem tam jsme taky zahlédli kraby, kolem nás pochodovaly volavky, poletovaly jestřábi a černý racci ... Fakt to byla nádhera.

A ty barvy moře! To je to, co mně na dovolenou vždycky táhne nejvíc (teda ještě to, že nebudu muset vařit, a potom uklízet ze stolu :-)))). Vydržela jsem třeba tři hodiny v kuse pozorovat, jak se barvy moře mění. Jednou moře náhánělo i strach - v noci přišla vichřice a přes den potom bylo moře hodně rozbouřený a tak byl Honzík pořád v očekávání vlny tsunami :-))). Ale nedorazila, jenom se palmy ohýbaly skoro k zemi a nebe mělo divně šedou barvu. Ale druhý den byla obloha jako vymetená, moře klidné jako český rybníček a zase ta typická africká idylka ...

Jediným mým problémem v Egyptě jsou místní hoši... Jim je to jedno - mladá, stará, tlustá, tenká ... Dvoří se zásadně každý ženský sukni. První dva dny to člověk bere s úsměvem, a pak už to pěkně leze na nervy. A což teprve naše holky! Většina číšníků se zásadně motala kolem našeho stolu, tu podrželi židli, tu přinesli květy ibišku, tu zašpásovali ... Pak se to začalo stupňovat a už byli opravdu dotěrný a otravný. Když to už i holkám lezlo krkem, tak to je co říct ... To jediný bych si z celý dovolený odpustila.

Ale jinak jsme se měli tak nádherně, až mi to přišlo hříšný. Ležela jsem na lehátku, dívala se na moře, a přemýšlela nad tím, jestli si tohle vůbec zasloužím. Jestli mám vůbec právo si takhle užívat, když vím, jak plno lidí trpí a trápí se.... Ale po pravdě musím říct, že mě zase až tak často tyhle myšlenky nepřepadaly ..... Spíš jsem se dívala na tu nádheru a myslela na Boha a na to, jak nás má rád....

Týden utekl jako nic, a když jsme vzlítli nad ten vyprahlý suchý Egypt, tak jsem se začala strašně těšit domů. A ta paráda, když jsme letěli kolem Karlštejna a krásně zelených lesů a přistáli v Praze a já najednou viděla, že za ten týden tady všechno rozkvetlo!!! Jé - jak já byla ráda, že žiju zrovna tady!!!
Prostě - v Egyptě cool, ale v ČR hustý!!!

Mějte se krásně a užívejte si tu nádhernou kýčovitou zelenou barvičku!!!


Pavla

P.S.: Zkusím nacpat nějaké fotky do Galerie
 


Aktuální články

Reklama