Pěkný konec týdne

11. července 2009 v 18:42 | Pavla
V minulém článku jsem na konci psala, že musím vymyslet, co se zbytkem týdne. Nemusela jsem - zábava přišla sama.
Nejdřív jsem ve středu večer zjistila, že se kočičky porvaly a jedna má ošklivě nateklou roztrhlou tvář. Tak vzal Honza kočičku a některé děti a jeli na veterinární pohotovost. Julinka dostala narkózu, ránu jí rozřízli, na hlavu nasadili krunýř a poslali s antibiotiky domů. Julča byla z krunýře šílená, mlátila sebou, bouchala o všechno kolem a já nevěděla, kam jí na noc umístit. Nakonec vyhrála koupelna u ložnice, protože je ještě nefunkční, a tak tam není moc věcí, do kterých by mohla narážet a mohla se poranit ještě víc. Seděla jsem u Julinky asi do dvou v noci.

Potom jsem šla na záchod - a tam jsem narazila na Káťu svíjející se v bolestech u záchodové mísy. Bušila se pěstma do zad a mně hned bylo jasno - po pěti letech se nám vrátila ledvinová kolika. Takže dvě hodiny po návratu z veterinární pohotovosti Honza nabral směr Motolská pohotovost. Podle ultrazvuku má kamínek zaseklý už kousek od močovýho měchýře. Když tam spadne, bude to výhra. Ale zatím se mu očividně nechce.

Čtvrtek byl jedním z mých nejhorších dnů v životě. Káťu dali na chirurgickou JIPku a já u ní trávila celý den tím, že jsem jí držela misku, když chtěla zvracet a trpěla s ní, když jí přepadla vlna bolestí. Když jí bylo líp, přiznala, že chtěla umřít. Myslely jsme, že toho nikdy nebude konec. Dostávala kapačky, různé léky na bolesti, ale bolest ustoupila vždycky na půl hodinky, ona unsula, a za chvíli se se šílenou bolestí znovu vzbudila. Byla připojená na přístroje, a ty při každé vlně bolestí různě pípapaly, pištěly .... No, hrůza. Po dvaceti hodinách bolestí najednou jak když utne. Zvracení i bolesti byly pryč. To byl ráj! Ráno jsme jely na ultrazvuk, a já tajně doufala, že je kamínek pryč. Bohužel ne - jenom se omlel, takže se zmenšil ze 6 mm na pět.

A teď nevíme, co dál. Zatím se čeká, pokud nenastanou znovu bolesti, pak by hned musela na operaci. Musí vypít až pět litrů vody za den a celé dny proskáče po schodech, aby kamínku pomohla vypadnout. Ale kdo ví!

Naštěstí za ní můžou návštěvy, takže je tam pořád někdo. Včera navečer se nás tam sešlo devět. Chce se jí tak domů, že jí Jája s Karolínkou měly přivézt malovátka. Chce totiž vypadat zdravě a tím přesvědčit doktora, že je zralá na odchod domů. Ale pan doktor na to neslyší.
Uvidíme zítra, jde na další ultrazvuk, a pak se rozhodnou, jak dál.

Jsem ale šťastná, že pominuly ty šílený bolesti. Říkala jsem jí, že má dokonalý trénink na porod. Ten pro ní potom bude brnkačka....

Pokud máte naši Káťu rádi, prosím, myslete na ní, aby kamínek brzy vypadnul a aby se jí hlavně už nikdy nevrátily ty děsný bolesti.
Děkuju :-))))

Pavla
 


Aktuální články

Reklama