Říjen

13. října 2009 v 17:06 | Pavla


Říjen - to je v naší rodině opravdu plodný měsíc. ... Plodný na narozeniny, svátky, výročí ... :-))

Nejdřív oslavy zahájil Honza, bylo mu 42 a vůbec na to nevypadá. Pak následovalo naše 17. výročí svatby, potom Kačenky šestnáctiny (vypadá na ně :-)) a potom moje 38. narozeniny (možná na ně vypadám, ale absolutně se na ně necítím - ve svých pocitech, co se týká věku, jsem zamrzla někde na pětadvacítce a myslím, že tam už navždy setrvám ...).

Teď už dobře rozumím starým lidem, kteří mají pocit, že jim je třicet. Myslím, že zrovna tady je bezvadně vidět, že se člověk musí skládat z těla a z "něčeho" (ducha, duše .....?). Vzpomínám na svýho taťku, když už byl hodně nemocný, tělo zcela zdecimovaný, ale byl to on, byl to pořád ten skvělej mužskej jako dřív, kdy byl plný fyzický síly... Myslím, že čím je člověk starší, tím víc nad tím musí přemýšlet. Tím víc musí dumat nad tím, co bude dál. Jsme opravdu jenom jako pára nad hrncem, která se na chvilku objeví a zase zmizí? Užijeme si a pak konec? Pro mě to nezní lákavě ...

Věřím, že každý člověk alespoň jednou v životě začne zvažovat tu variantu, že by Bůh mohl být.
Ať je to ve chvíli, kdy je neskutečně šťastný nebo naopak má velký strach nebo smutek. Mám kolem sebe několik takových případů, kdy se dotyčný, když onemocněl on nebo jeho děti, i přesto, že byl zapřísáhlý ateista, modlil a prosil Boha o uzdravení. Čím to? ...

Věřím, že všichni v sobě víru v Boha máme, ale prostě jsme ji v sobě udusili. Ono je to totiž jednodušší a pohodlnější ... Ale to, že se teď lidem věřícím posmíváme, zesměšňujeme je nebo si myslíme cosi o jejich špatném duševním zdraví, neznamená, že jednou i my nebudeme prosit stejného Boha o pomoc a o odpuštění ... Teď tomu asi pramálo věříte. Ale jak se říká - nikdy neříkej nikdy!

Koneckonců: "Kde jsou stoprocentně všichni lidé věřící?... V letadle, které padá ... ".

Myslíte, že ani v takovéhle situaci byste Boha neprosili? Ani v takové situaci by vám nepřišel na mysl? Kdo ví ....

Nedávno jsem si prohlížela svoji rozkvetlou voskovku a přemýšlela jsem nad umanutostí lidí, které ani nenapadne, že takovýhle dokonalý zázrak asi nevznikl jen tak. Ano, vy, v Boha nevěřící lidé, vyrobte stejnou kytku. Vyrobte jí tak, aby nevypadala uměle, aby měla nejdřív zvláštní uzavřená poupata a potom květ, který se skládá z dvou odlišných různobarevných kvítků. Stvořte dokonalost ...
Tady je na místě pokora ... My to prostě nikdy nedokážeme - buď voskovka bude vypadat uměle, nebo to bude prapodivný "robot" ...


Před časem mi na můj blog psaly komentáře dvanáctileté děti, které se vysmívaly mojí víře a všemu, co s tím souvisí. Je ještě omlouvá to, že jsou mrňata, ale až budou velký, musí se vyhnout posmívání, pokud nebudou mít dobře prostudovanou Bibli. Protože pak už to bude působit hloupě. Jak asi budu hloupě vypadat já, když se budu dohadovat s mikrobiologem, že neexistují bakterie a viry, ale v životě jsem přitom do ruky nevzala učebnici mikrobiologie .....

No a já jsem tak nějak odbočila od našich říjnových oslav. Ještě následoval strejdův svátek, narozeniny neteře Karolínky a do listopadu máme pokoj :-). Zatím jsme ani nedělali žádnou velkou společnou oslavu, čekali jsme, až si babičku přivezeme z nemocnice. Už je doma, cítí se líp, modřiny jí zčernaly, takže vypadá, jako když prolezla uhlím. Ale je spokojená a šťastná, že je doma.

Jo, a když by se zase trošku oteplilo, vůbec bych se nezlobila!

Tak ať vás nepřepadnou žádné podzimní (sněhové) deprese!

Pavla
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama