Nový rok pod palmou

7. ledna 2010 v 21:09 | Pavla

Moc vás všechny zdravím v novém roce!

Vím, zase jsem tu dlouho nebyla, ale dosyta jsem si užívala vánočního dárku...


Byl mi totiž nadělen týden v Egyptě. Původní plán byl - jet na hory. Nic pro mě, ale mužská část rodiny miluje sníh a lyžování, tak proč se neobětovat... Jenže - koncem roku nás skolily chřipky, a tak i Honza se nakonec rozhodl, že si radši pojede prohřát svoje staré kosti, než je nechat promrzat na sjezdovce. S nadšením jsem samozřejmě přijala .


Vánoce byly krásné, myslím, že jsme v žádném případě nebyli tak hodní, kolik jsme dostali dárků, ale radost byla velká. Po Štědrém dnu jsme ještě dopoledne vyrazili k babičce popřát dopředu hezký nový rok a odpoledne jsem se konečně pustila do balení kufrů. Jenže jsem nevěděla, co zabalit. Podle internetu a zpětného přehledu počasí jsem věděla, že v prosinci může být Egypt zrádnější. Takže - bude večer zima? A co přes den?. No, prostě jsem něco naházela do kufrů a vyrazili jsme.


V Egyptě jsme už byli třikrát a pokaždé v nějakém z hotelů v Hurghadě. Letos jsme vyjeli do Taby na Sinajský poloostrov. Říkám - krása! S Hurghadou se nedá srovnat. Hotel leží přímo na hranicích s Izraelií a je zcela ideální pro tak líného cestovatele, jako jsem já. Ležela jsem na lehátku v Egyptě, pootočila hlavu - a o sto metrů dál byla Izrael, pak se podívám dopředu - tam leží Jordánsko a když se kouknu víc doprava - dívám se na Saudskou Arábii. Super - čtyři země z jednoho místa!!! A všude kolem skály, žádná placka.


Do hotelu jsme dorazili asi po páté hodině večer, takže už byla tma. Bydleli jsme v pátém patře a i když mi je celkem jedno, jak je pokoj vybavený, vždycky se snažím, abychom měli z balkonu pohled na moře. Tentokrát jsme si ho museli připlatit, ale stálo to za to. Ráno, když jsme se vzbudili a já se poprvé podívala z balkonu, byla jsem nadšená! Moře, obrovské lodě, skály, poušť, vycházející sluníčko. Prostě - kýč jak blázen! To ranní posezení na balkoně, kdy děti ještě spí a v hotelu je ticho a slyšíte jenom šplouchat vlny, tak to je ta pravá paráda.

Poprvé jsme tedy strávili Silvestra jinde než doma. Měli jsme slavnostní večeři s tancem a hudbou, a já jsem si asi po dvaceti letech zase zatancovala s Honzou. Pak jsme si před půlnocí "zatrsali" s holkama a s Honzíkem na jejich oblíbený písničky, přivítali spolu nový rok o hodinu dřív než v Čechách a před jednou hodinou jsme se odebrali radši na pokoj. Zábava se nebezpečně rozjela a protože si dám maximálně skleničku vína, stávají se pro mě klimbající se opilci trapnými ... Ale musím říct, že jinak byl ten večer opravdu fajn a vzhledem k tomu, že jsme byli v muslimské zemi, nekonaly se ani žádné striptýzy a podobné zbytečnosti...

Počasí nám vyšlo nádherně, celý týden bylo kolem 25-27 stupňů, dva dny se sem tam objevil mráček. Hlavně nebyl vůbec žádný vítr a sluníčko bylo tak akorát, takže jsme se opálili, ale nespálili. Je pravda, že je prosinec nevyzpytatelný, protože známí byli skoro na stejném místě loni na Silvestra a celou dobu měli i přes den kolem 15-16 stupňů a do moře nevlezli ani jednou.

Jo, moře! Moře bylo plný potvůrek, takže jsem se odmítla potápět, protože představa, že vím, co se kolem mě hemží, pro mě není zrovna lákává. Honza se s dětma potápěl a hned u břehu naráželi na tyrkysový, žlutý, zelený, nosatý rybičky, ale taky ryby jako hrom - zeleně svítícího metrového hada, dvakrát tak velkého našeho kapra s krásně zelenou hřbetní ploutví atd.

Vzhledem k tomu, že jsme byli přímo na izraelských hranicích, vyrazili kluci na jednodenní výlet k Mrtvému moři a do Jeruzaléma. Honzík Mrtvému moři dvakrát nedůvěřoval, jak je vidět dole na fotce, ale nakonec se taky ponořil ... My jsme s holkama zůstaly v hotelu. Důvod? V Jeruzalémě a Betlémě jsme už před několika lety byli - a hlavně - je mi jasné, že holky by v jejich "milém" věku výlet bavil tak půl hodiny - a na to byl opravdu docela drahý. Tak až vyrostou a začnou je zase takové věci zajímat .... :-))). Zato Honzík se z výletu vrátil nadšený! Chodili po místech, které zná z Bible - a ono to místo, o kterém čtete, vidět na vlastní oči, je úplně něco jiného! Takže na to, jak není moc upovídaný, o Izraeli povídal a povídal a povídal ....


Týden se překulil jako nic, my nakoupili dárečky a v sobotu jsme se vydali na letiště. Cesta na letiště je opravdu zvláštní. Od hotelu až k letišti jsme jeli pořád jenom serpentýnama mezi obrovskýma skálama a pořád do prudkého kopce. Najednou - konec skal - všude obrovská poušť a uprostřed pouště mrňavé letiště. Člověk má pocit, že tady nemůže ani žádné letadlo odstartovat ... Ale odstartovali jsme a v pořádku doletěli domů. Dosedli jsme a všude kolem sníh - fakt jsem si připadala, jak když jsme se zbláznili. Tři a půl hodiny před tím - teplíčko, palmy, světlý písek na pláži, lidi v plavkách a teď lidi v péřovkách a kulichách, zima, namrzlo ...

Bylo to nádherný a já vím, že jsme si to ani nezasloužili. Ale zase na druhou stanu - neberte to, co?

A teď už jsme zase zaběhlí ve starých kolejích - škola, očkování, návštěva veterináře v pět ráno se zvracejícím Ferdou ... Prostě realita všedního dne! :-)))

Přeju vám všem krásný nový rok, hodně zdraví, spokojenosti, Božího požehnání a lásky!


Pavla

P.S. Nějaké fotky ještě nastrkám do Galerie ...
 


Komentáře

1 Monika Monika | Web | 9. ledna 2010 v 11:52 | Reagovat

Krásné fotky!!! Musím říct, že i když zasněžená krajina vypadá kouzelně, tak v Praze sníh moc nemusím a zrovna teď bych se jela někam zahřát :-)))
Děkujeme za dárečky, magnet už má své misto na ledničce :-)))

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama