Na každého jednou dojde ...

5. února 2010 v 14:21 | Pavla

Ano! Na každého jednou dojde a na mě pomalu dochází ... .

Vždycky mi přišlo směšný, když jsem na silnici míjela terénní auto, kterému chyběl řidič. Nechápala jsem, proč někdo v Praze potřebuje teréňák (ač jsou v Praze silnice někdy dost pořádný adrenalin :-))) a proč ještě ke všemu za volantem tak velkého bouráku sedí mrňavá ženská, která tam ani není vidět.

Prestiž nebo bezpečí?
Vždycky jsem se spíš přikláněla k prvnímu vysvětlení. Dost často mě k tomu vedlo i to, že za volantem většinou seděla pěkná blondýna se slunečníma brýlema na očích, ať svítilo sluníčko nebo bylo pod mrakem.

Až letošní zimu měním názor. Nikdy mě nenapadlo, že by se mi nějaká taková čtyřkolka v Praze šikla. Už asi sedm týdnů trnu, že nevyjedu kopec k nám domů, a že když ho nevyjedu, tak pod kopcem nebudu mít kde zaparkovat, protože jsou všude kupy sněhu a každý má u domu jenom vyhrabáno místečko na svoje auto...

A tak měním názor, jako už kolikrát v životě... Teď už se neušklíbám, když potkám ženskou v teréňáku a naopak si říkám : "Holka, ty bys to u nás asi vyjela bez problémů, co? ... ". :-))))


Jednou jsem četla knížku, kterou napsal křesťan. Popisoval rodinu, kterou dobře znal a která měla dvě děti. Dvě dokonalé, stále milé, usměvavé, příjemné a slušné děti. Ty děti se nikdy ve společnosti nechovaly nevhodně, nevztekaly se a mezi sebou měly krásný vztah. Už odmalinka to byly takové ty roztomilé dětičky, které nikdo nemusel skoro vůbec napomínat, kterým všechno stačilo říct pouze jednou. A to logicky vedlo jejich rodiče k tomu, že měli pocit, že mají patent na výchovu dětí. Známým kolem sebe radili, jak vychovávat, co dělat, když se dítě vzteká, jak umravňovat, jak napravovat ...

Až jednou i na ně došlo ... Narodilo se jim třetí dítě - sladká holčička, která odmalička vydala za kupu kluků. Vzpurná, vzteklá, neposlušná, tvrdohlavá ... Najednou všechno selhávalo, jejich vlastní rady ostatním, které nikdy předtím nepoužili, k ničemu nevedly. Přestali radit ostatním ..... Mají vlastní zkušenost ...

Bůh má smysl pro humor! A pomáhá člověku napravovat se zkušenostmi ...

Já jsem se vždycky vyhýbala tomu, abych radila ostatním rodičům, jak vychovávat děti. Sama často totiž selhávám... Ale myšlenkám jsem se nikdy neubránila...

A tak se jedné známé narodil chlapeček, hodný, klidný kluk. Ale když rostl, skoro vůbec nemluvil. Byly mu čtyři roky a dá se říct, že jenom koukal. Já v tu dobu měla dvě holčičky - zlatíčka, která od jednoho roku mlela pusinkama jako kafemlýnky. Obě milovaly čtení knížek, a tak jsem usoudila, že to bude tím... Říká se přece, že čtením se zvětšuje slovní zásoba, že? :-)
Říkala jsem si - "Proč oni tomu klukovi doma vůbec nečtou pohádky? Pak má mluvit, když s ním nikdo pořádně nekomunikuje!"

Ha ha - říkám, že Bůh má smysl pro humor ... A tak se mi narodil Honzík. Krásný, hodný, klidný kluk ... Odmalinka jsme mu četli pohádky, básničky, s knížkama kamarádil stejně jako jeho ségry.
Ale - byly mu čtyři roky a on používal pár slovíček nutných pro přežití - "Mami, tati, jíst ...", víc jsme z něj prostě nedostali ...


A tak na každého jednou dojde ....

Právě se prokousávám jednou pěkně rozjetou a jednou počínající pubertou svých dcer. Můj káravý pohled nad -náctiletými mizí pomalu z tváře. Získávám jaksi nadhled ... :o).
Jsou věci, které mě nerozhodí - stejné věci, při kterých bych před pár lety ještě omdlívala. A tak asi jediná věc, která by mě rozhodila každopádně vždycky, je ta, že by někomu jinému ubližovaly nebo že by se někomu vysmívaly a nebránily ho, když je středem posmechu. To totiž hodně bolí ...

A tak doufám, že aspoň v tomhle na mě nedojde ...

Mějte se krásně!

Pavla
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama