Trvalo to ještě dýl :-(

3. září 2010 v 22:50 | Pavla
Hurá, je září! A já se konečně zase dostávám ke psání. Děkuju všem, kteří statečně vydrželi a chodili se pravidelně na můj blog dívat, jestli se někdy zase rozhoupu ke psaní nebo ne.

Takže jsem se rozhoupala a jsem tomu ráda :-))).

Je to ale už tak dlouho, co jsem naposled psala, že musím hodně lovit v paměti, co jsme prožili.
Prázdnin jsem si moc neužila, ale Honza si sem tam vzal dva-tři dny volna a vyrazil s dětma někam na výlety, aby nebyly jenom v Praze.

Já jsem si užila pět dní - jako každý rok - v Kamenici na biblických přednáškách a bylo to bezva.
Děti se setkaly s kámošema, já si popovídala s holkama (v mém věku :-)), dozvěděli jsme se něco novýho o Starým zákoně, ale hlavně jsme byli všichni spolu, a to bylo fajn.

Honza vyrazil se svým bráchou a našima a jeho dětma do Tater, do Liptovského Mikuláše - do Tatralandie. Je to trochu z ruky, ale užili si to náramně. Je tam asi 15 bazénů, 25 tobogánů atd., takže ty dva dny měli opravdu co dělat, aby všechno vyzkoušeli. Já jsem jet nemohla - byla jsem u babičky a švagrová čerstvě čeká miminko, takže se zrovna někam na sluníčko moc nehrnula, a tak to byla taková pánsko-dětská jízda.
Přespali přímo v areálu Tatralandie a v sobotu se mi zase ve zdraví vrátili domů.
Jeli autem, ale původně to všechno mělo být jinak.

Na internetu jsem našla, že do nedalekého Popradu jezdí z Prahy autovlak - auto se pěkně nalodí na vagon a posádka se v klidu vyspí v lehátkovém voze. Znělo to skvěle, vycházelo to i časově - prostě ideál! No, jako vždy - chybička se našla. Když jsem začala vyplňovat formulář k přijetí auta do vlaku, musela jsem napsat rozměry našeho auta (logicky!). Zajásala jsem - na délku se auto vešlo, aniž by muselo platit za dvě místa - máme totiiž grand Voyagera a ten má asi 5metrů a něco. Tak mě to potěšilo a pustila jsem se do dalšího vyplňování. Kámen úrazu nastal ve výšce auta - naše auto bohužel "přečuhovalo" asi o 15 centimetrů ....
A tak sešlo z autovlaku a pohodlného cestování.

Nastala varianta číslo 2 - pojede se jenom vlakem a vzhledem k tomu, že vlak přijíždí na místo po páté ráno, vezmou se dva taxiky a dojede se přímo do Tatralandie. HoHo! Už dlouho jsem nejela vlakem a tak by mě ani ve snu nenapadlo, že skoro všechna lůžka i lehátka budou obsazená.

Takže sešlo i z vlaku a přišlo na řadu auto. Nemám ráda, když Honza musí řídit dlouhé štreky, a tak jsem z toho opravdu nebyla nadšená. Ale nakonec se to vyřešilo tak, že jeli všichni naším sedmimístným autem a Honza se v řízení střídal se svým bráchou.

Ale komplixace před odjezdem ještě nebyly u konce. Možná si pamatujete, jaké jsme měli minulé prázdniny - Honzík si zlomil ruku a Káťa byla v nemocnici s ledvinovou kolikou. A tak jsem si tak (potichoučku)  pro sebe říkala, že je to bezva, že nás letos zatím nic nepotrefilo. Takže den před odjezdem začalo Honzíkovi na nose něco růst. Prostě mu natekl nos, vypadalo to, jako by měl "růži". Po důkladném studiu na internetu (sláva mu!) jsem zjistila, že to asi bude impetigo. A tak Honza vyrazil do Motola na pohotovost, aby věděl, jestli mají na výlet vyrazit nebo ne.

 Impetigo to bylo, ale naštěstí jsme ho podchytili hned v počátku, a tak stačila jenom antibiotiková mastička. Hodně mě překvapilo, když doktor na konstatování, že to asi nebudeme moct vyrazit na výlet do aquaparku, odpověděl, že klidně můžeme, že to ničemu nevadí. Honzík měl obrovskou radost, protože já ho předtím vystrašila tím, že jestli je to impetigo, určitě do vody nebude moct. No,  a tak nakonec vyjeli, v pořádku se vrátili a nos se postupně zahojil.

Jeden pátek se u nás konala grilovací "párty". Abych to vzala od začátku - celý červenec jsme tak nějak postupně dostěhovávali babičku, jezdili k druhé babičce, montovali nábytek atd. Prostě toho bylo nějak moc a byla jsem hodně unavená. A protože jsem trošku na hlavu, místo toho, abych si odpočinula, sezvala jsem k nám na zahradu asi 25 kamarádů a známých a udělali jsem grilovací večer. Zajímavý je, že jsem se skoro nezastavila, ale pomohlo mi to - opravdu jsem si odpočinula! (No říkám, že jsem malinko zvláštní ....).

Letos jsme se ani nedostali na chaloupku na Vysočinu - prostě to nešlo. Takže žádné vyvalování na zahrádce, žádné sbírání hub a koupání .... Dokonce, když už jsem měla chvilku čas a sedla si na naší zahradu u domu, vydržela jsem to tak deset minut. Totiž - vždycky jsem se zálibně rozhlédla po zahradě, jak mi to krásně kvete, jak se to zelená, jak mi zrají meruňky (prostě Přemek Podlaha by pukal závistí) - a pokaždé mi padnul zrak na něco, co mě donutilo vstát - ejhle tuhle skoro dvoumetrový plevel (který jsem z dálky obdivovala jako zvláštní keřík!), ejhle tamhle tlupa slimáků .... Takže jsem se vždycky zvedla, a už si nikdy nesedla. To je ale asi úděl všech zahrádkářů ....

jája, barunka, elinka
Koncem prázdnin jsme si ještě užili návštěv. Přijeli Kubíčkovi a jejich Eliška s Barunkou u nás potom zůstali ještě tři dny. Byli jsme v kině (už nevím, na čem), taky v Beckilandu, jeden den na obědě v restauraci. Taky přijela sestřenice Andinka s Matýskem, zůstali tady ale jenom dva dny. Hádejte, kde jsme byli - v Beckilandu a v kině, správně!. Vzpomínám, jak jsem, když jsem byla malá, nenáviděla zoologickou a Pražský hrad. Jakmile přijeli příbuzný, šup na Hrad a do Zoo. Tak jenom doufám, že naše děti na tom nebudou podobně s kinem, Beckilandem apod. :-)))

honzík, matýsek
No a tak se prázdniny překulily, Honzík nastupoval do školy už v pondělí, Jája ve středu a Káča vzhledem k výměně oken ve škole jde až příští středu. Už jsme trochu začali s matikou - já zjistila, že už zase nejsem schopná přijít na to, jak se vypočítají některé slovní úlohy na přímou a nepřímou úměrnost (ty zatracený tři dělníci, co kopají výkop dva dny, a pak se k nim přidá ještě jeden - a teď - jak budou dlouho kopat? - nakonec -ať si to kopou, jak dlouho chtějí, hlavně, když to někdy dodělají.....).

U nás doma by taková slovní úloha zněla: "Jeden dělník staví obyčejný drátěný plot pět měsíců, jak dlouho by to trvalo, kdybych si ho postavila sama?"
Je to totiž už pět měsíců, co nám udělali podezdívku pod plot, a plot stále nikde. No, mně by to až tak nevadilo - Káča v sedmnácti letech určitě z podezdívky nespadne, ale je to trošku problém pro našeho Ferdu. Jeho utíkací touhy jsou zcela naplněny. Honíme ho po polích, po vesnici .... - fakt tu je u nás veselo!

Mějte se hezky, jdu zjistit, co se u nás zase děje nového :-)))!

Pavla
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama