Blýská se na lepší časy

11. listopadu 2010 v 11:15 | Pavla
Snad .....
Snad se už konečně blýská na lepší časy!

Babička se dostala z nejhoršího a i přesto, že není úplně doléčená, překvapivě ji včera propustili z nemocnice domů. Ještě v pondělí potřebovala kyslíkovou masku, aby mohla popadnout dech, v úterý ráno na vizitě bylo babičce řečeno, že má ještě pět dávek antibiotik (v kapačkách), takže bude hospitalizovaná nejméně do neděle. Za necelou hodinu mi ale nadšená babička volala, že všechno změnili, a že jí řekli, že zítra bude moct jít domů! Měla jsem pocit, že jsem se přeslechla, a tak jsem jela do nemocnice promluvit si s doktorkou.

Babičce prý udělali CT, z kterého zjistili, že zápal plic je na ústupu, a tak jí můžou propustit. Já teda nevím, ale týden předtím mi doktor řekl, že  zápal plic na CT není vidět, jenom na rentgenu.
A najednou takové převratné technické změny ! Paní doktorka argumentovala tím, že i výsledky krve jsou OK, a tak jsem to vzdala. Hlavně, když jsem viděla, jak babička zářila jako malá holčička, kterou právě propustili z nemocnice, nechtěla jsem se v tom dál babrat.
Pro babi jsem si měla přijet ve středu kolem poledne. Jenže už v půl devátý babička volala, že jí vyšoupli z postele, protože tam potřebovali umístit novou pacientku a zatím sedí na pokoji na židli. Problém byl, že jsem měla na desátou objednanýho pána, který si měl odvézt pronajatou polohovací postel po první babi., takže jsem se do nemocnice dostala až v půl dvanáctý. Jenže - nemusela jsem vůbec spěchat ...

Paní doktorka nikde, propouštěcí papíry nepřipravené a sestry jenom omluvně krčily rameny. Takže jsme na chodbě strávily další skoro dvě hodiny, než přišla paní doktorka, aby papíry podepsala.  Takže 86-letou pacientku s doznívajícím zápalem plic nechali sedět na židli skoro pět hodin!
I když se člověk ozve, je mu to "prdlajs" platný. Prostě čekáte, čekáte a čekáte!
No, a konečně je tady snad happyend - babičku jsme před druhou hodinou dopravily do jejího bytečku a babička byla nesmírně šťastná, že se snad konečně pořádně vyspí a že je ve svém.

Byla jsem moc ráda, že tohle všechno se mnou absolvovala moje mamka, protože vůbec nevím, jak bych si to všechno sama zorganizovala. U nemocnice jsem parkovala tak přibližně "deset" kilometrů daleko od vchodu, k tomu jsem si potřebovala babi přivézt k autu na vozíčku, protože by ty dlouhatánské nemocniční chodby neušla a zároveň se samozřejmě přímo před nemocnici zastavit nedá. A teď všude schody, několikery výtahy, k tomu vyzvednutí léků v lékárně a zaplacení poplatků. Bylo to prostě náročné a já jsem mamce vděčná za to, že tam se mnou byla, i když vím, že tuhle nemocnici teď nechce vidět ani zdálky ...

A tak se snad opravdu blýská ne lepší časy. Zatím se sice na mě ze zrcadla dívá strhaná a unavená ženská, která má pod očima takové černé kruhy, že by s nima mohl Berousek v klidu žonglovat, ale vím, že bude líp. Zatím se v noci budím tak kolem čtvrté hodiny a už neusnu, zatím to se mnou cukne při každém zazvonění telefonu, jestli se něco zase neděje, ale bude líp. Určitě!
Tak to přece v životě chodí .... :-)))

Mějte se hezky!

Pavla
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama