Chumelí se, chumelí ...

7. prosince 2010 v 10:15 | Pavla
... a vypadá to, že přestane kolem Velikonoc (možná :-))).

Je pravda, že pohled z okna je opravdu kouzelný. Taky procházka s naším Ferdou nemá chybu (jsem moc ráda, že Ferda je černý jako bota, protože i když zahučí do hlubokého sněhu, vždycky aspoň kousíček srsti zahlídnu a můžu přispěchat na pomoc ).

Ale teď romantika stranou - člověk prostě musí fungovat - používat auto nebo autobusy, dohrabat se na nákup, pro děti do školy ....  Do toho všeho se Honzovi rozbilo auto, a tak si moje musíme přehazovat jako horký brambor. Minulý týden ve středu, kdy opravdu napadlo hodně sněhu (u nás cca 35 cm), jsem odmítla sednout  za volant, a tak jsem se pro Honzíka do školy vydala MHD. Cesta tam a zpátky mi trvala přes tři hodiny (autem jsem tam za 15 minut). Tak jsem to už neopakovala. Dnes blahořečím svému autíčku, že je to čtyřkolka, a že se vyhrabu skoro ze všeho. Dneska připadlo dobrých deset centimetrů, ráno naší uličkou projela radlice a sníh nahrnula k našemu domu, takže před zaparkovaným autem vězela skoro metrová hradba sněhu. Honza něco odházel a odjel do práce. Já, povzbuzená úspěchem z minulého týdne, kdy jsem odhrabávala hodinu a půl a šlo mi to krásně od ruky, jsem se do toho pustila dnes znovu. Jenže sníh je umrzlý a po deseti minutách mi tekl pot po zádech a hnula jsem si s krční páteří. Takže jsem to vzdala .... Ale co, ono stejně zase nasněží :-))).

A aby té předvánoční romantiky nebylo málo, vydali jsme se minulý víkend na Staroměstské náměstí na rozsvícení vánočního stromu. Byli jsme tam už několikrát a samozřejmě víme, že je tam plno lidí, ale tentokrát nám šlo opravdu o život. Na náměstí se narvalo prý třicet tisíc lidí a při odcházení pryč jsme se dostali do davu, který hrozil ušlapáním. Ještě se mi nikdy nestalo, že bych v tlačenici měla nedostatek kyslíku, chvílema nohy vzadu a tělo o kus vepředu, na zádech dvoumetrovýho chlapa a v břiše narvanou stokilovou paní. Ještě nikdy jsem nezažila paniku v davu, z kterýho není úniku. Do toho kousek vedle omdlela mladá holka a sanitka se k ní prodírala milimetr po milimetru. Hrůza! Již nikdy více!

Tenhle zážitek nás tak ovlivnil, že jsem ani v neděli neměla chuť na procházku Malou Stranou. Každý rok chodíme starou Prahou dívat se na čerty a Mikuláše, ale letos jsme nevystrčili nos z domu. Doma je tak nějak bezpečněji :-))) .

A zítra se snad konečně pustím do cukroví (na dárky je ještě čas - nebo ne? :-))

Užívejte si předvánoční šrumec a když už je tak bílo, tak ať je taky takhle na Vánoce!

Pavla
 


Komentáře

1 Monika Monika | Web | 7. prosince 2010 v 18:56 | Reagovat

Ahojky,
uf uf, ještě že mě to ani nenapadlo, jít se podívat na rozsvícení stromečku - sice se mnou těhu hormony cloumají a já jsem pro každou "romantiku", ale jsem ráda, že tohle jsem si nechala ujít!!! Tak hlavně, že se vám nic nestalo!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama